Těsně před zahájením letní sezóny jsme potřebovali nabrat sílu, trochu se odreagovat, ztmelit, vypnout. Takže kapitán zavelel, vzal celou posádku na výlet a vyrazili jsme do Černé Hory na divokou vodu! A jaké to bylo? No divoký.
Na balkán a fofrem zpět
Nemůžeme vyřadit celou cestovku z provozu, a pokud, tak na nevyhnutelně nutnou dobu. Chceme jet do Černé Hory a dál. Sjet divokou řeku, cestou projít Sarajevo a když budeme na jihu, navštívíme obchodní partnery na Makarské. Nepolámat autobus, lidi a v rekordním čase zpět do Brna. Máme co dělat, takže na palubu a jedeme! Cesta byla dlouhá, ale my jsme si hodně povídali, svačinu pojedli, myslím, že i písnička byla. Dobře, náš tým se umí celkem odvázat, takže to byla, jak se říká, docela jízda (řidičům velké díky za trpělivost!).
Sarajevo má zvláštní atmosféru
Projíždíme Bosnou a Hercegovinou. Všude kolem nás je překrásná příroda, hory, začínající léto, sem tam opuštěná továrna a všudypřítomné mešity. Mírně znavená posádka sleduje ubíhající cestu a přes okna našeho raketoplánu k nám prostupuje zvláštní klid. Nikde není moc lidí, silnici občas lemují rozestavěné domy, ale z krajiny dýchá pohoda. Sarajevo, první větší zastávka. Na důkladnou prohlídku nemáme moc času, takže procházíme do centra a nasáváme tamní atmosféru. Je to zvláštní město, určitě se sem ještě někdy vrátím. Jakoby se tu zastavil čas. Nové domy střídají rozvaliny, které nedají válce zapomenout. Na jednu stranu smutné, na druhou stranu je vidět, jak tady všechno začíná znovu. V centru jsme si dali kávu. Vynikající ledovou kávu. Nasedat, jedeme dál.
Autobusový adrenalin
Vjíždíme do Černé Hory a blížíme se ke kaňonu na jehož dně se valí tyrkysově modrá řeka Tara. Znovu překrásná krajina, sem tam minová pole (ale poctivě značená) a novou silnici střídá prašná cestička. Na focení není čas, pod námi je několik set metrů sráz a náš autobus se mění v terénní speciál. Jo, místy se opravdu nedýchá. Pravá turistika je tu teprve na začátku, takže větší autobusy sem moc asi nejezdí. Míjíme několik rozestavěných osad, srubů a táborů, kde bude co nevidět plno. Po dlouhé cestě se jdeme ubytovat do tábora. Jako za mlada, až mě to dojalo.
Divoká, divoká, divoká!
Nejsme zrovna sportovci. Otrlí to jsme, ale tohle je nářez! Od kancelářského stolu jsme si nakráčeli na rafty a místy opravdu divokou řeku. Vody je moc, takže nás pustí jen na „klidnější“ část řeky, nahoře je to prý nebezpečné. Škoda. No když jsme dojeli, stačilo. Všem doporučuju (jo a když vám budou říkat, ať si obléknete neoprén, tak si ho fakt oblékněte).
Bouchli jsme jim raft, ale jsou to pohodáři
Při snášení raftu lesem jsme trochu přecenili síly a jeden raft nárazem do kamane bouchnul. Solidní šlupka to byla. Jednoho by to vytočilo, ale musím říct, že místní „instruktoři“ jsou super chlapi. Velcí pohodáři, kteří zřejmě zažili hodně a teď si žijí po svém. Trochu jim i závidím. Krmili nás výtečným masem, chutí plnou zeleninou, no a samozřejmě místní pálenkou.
Tenhle chlapík se nezdá, ale má tak dva metry a z vody nás tahal jak prádlo z necek. Dával jen jeden povel: „Vesláme!“ Takže zabořit pádlo do vody a trhat co to dá.
Na Makarské nikdo, jedeme zpátky
Dlouho jsme nepobyli a jedeme dál na jih navštívit chorvatské partnery. Ke každému jenom na skok, sklenku vína, zdvořilý pokec a fofrem zpět do ČR. Na Makarské je skoro liduprázdno, je květen první turisté začnou teprve přijíždět. Alespoň na chvilku si užijeme prázdných pláží, sedáme do autobusu a jedeme zpět. Byl to intenzivní výlet, který si snad všichni užili.
Ještě jednou velké díky řidičům a speciální dík těm vytrvalcům, kteří se vydali z autobusu rovnou do kanceláře. Kapitán už koumá, kam svojí posádku vyveze příště. Dám vědět.
Díky za pozornost,
Váš palubní písař
